Složení

KYSELINA HYALURONOVÁ

Kyselina hyaluronová – velmi efektivní „mazadlo“ v kloubech

Kyselina hyaluronová je důležitou součástí mnoha tkání – napíná kůži, je složkou prakticky všech pojivových tkání, udržuje elasticitu chrupavky a promazává klouby. Aby klouby dobře fungovaly, jsou kloubní pouzdra vystlána tkání, která se nazývá synoviální membrána. Ta produkuje tzv. synoviální (kloubní) tekutinu, tvořenou z největší části právě kyselinou hyaluronovou, která uvnitř kloubu působí jako lubrikant, tlumí nárazy a zabraňuje bolestivému tření a opotřebovávání kloubů. Další funkcí synoviální tekutiny je výživa kloubní chrupavky.

Kyselina hyaluronová patří do skupiny tzv. polysacharidů (glykanů), což jsou nejrozšířenější biopolymery v přírodě. V chemii se často setkáváme kromě kyseliny hyaluronové s pojmy hyaluronát nebo hyaluronan, které představují aniony této kyseliny.

Kyselina hyaluronová má schopnost vázat na sebe velké množství vody – až 6 litrů na gram. Voda není stlačitelná a předává tuto vlastnost také tkáni obsahující kyselinu hyaluronovou, jakož i chrupavce. Chrupavka v klidu nasává kloubní tekutinu jako houba a při zatížení je tato tekutina vytlačována zpět do kloubu, odděluje od sebe kloubní plochy a zabraňuje poškození chrupavky. Měnící se zátěž a uvolnění kloubu zároveň zajišťuje výživu chrupavky, která není krvena. Proto pohyb je důležitým faktorem při zajištění zdravých kloubů.

Dosud běžně využívaná intraartikulární aplikace kyseliny hyaluronové s sebou nese i nezanedbatelná zdravotní rizika. Zákrok je bolestivý a jako při každém zásahu do organismu existuje nebezpečí, že s injekcí bude do sterilní kloubní dutiny zavlečena infekce. Dále tento zákrok musí provádět veterinární lékař, což je náročné na čas i peníze.

Dříve nebylo perorální (ústní) doplňování kyseliny hyaluronové účinné, a to kvůli její velké molekulární váze, která do značné míry omezovala vstřebávání v trávicím traktu a efektivní přechod do tkání.

Proto vědci vyvinuli speciální postup úpravy hyaluronové kyseliny, díky němuž se tato látka z velké části z trávicího traktu vstřebává a je tak efektivně použita tam, kde je její nedostatek v organismu. Zároveň se tím stimuluje produkce endogenní kyseliny hyaluronové, což zlepšuje viskoelastické vlastnosti synoviální tekutiny a aktivuje procesy reparace tkáně na úrovni kloubní chrupavky. Kromě toho byly prokázány protizánětlivé a analgetické účinky. Tyto vlastnosti mají za následek zlepšení funkce kloubu a subjektivní i objektivní zlepšení příznaků, které onemocnění kloubu provázejí.

Dnes již tedy může být kyselina hyaluronová podávána jako „lehká váha“, vázaná v komplexu. V této formě může být přijímána zažívacím traktem spolu s denní dávkou krmiva, odváděna do krevního oběhu a dále rozdělována na depozitní místa, do všech tkání, včetně kůže, očí, kostí, srdečních chlopní, meziobratlových plotének a samozřejmě kloubů. Jednotlivá depozitní místa v organismu (v tomto případě i kloubní tekutina) jsou znovu postupně saturována (doplňována) kyselinou hyaluronovou, a to v takovém množství, které mnohonásobně převyšuje podíl v preparátech, jež do organismu aplikujeme injektováním.