SLOŽENÍ

Hyalutidin je doplněk stravy ve vstřebatelné formě, který obsahuje kromě fruktózy a glukózového sirupu zejména kyselinu hyaluronovou v komplexu s chondroitin sulfátem jako hyaluron-chondroitin-komplex, zkráceně HCK.

Tyto dvě hlavní složky synoviální tekutiny působí synergicky (součinně), tzn. že se navzájem podporují při ochraně a výživě chrupavčité tkáně. Komplex kyseliny hyaluronové a chondroitinu vykazuje mnohem účinnější vlastnosti, než každá z těchto látek samostatně.

HCK je v této formě nutričním posilujícím prostředkem, který nemá žádné známé nežádoucí vedlejší účinky. Po vstřebání se obě složky HCK dostávají do kloubů, kde podporují kvalitnější tvorbu synoviální tekutiny a do určité míry i regeneraci chrupavky. 

Tímto je zpomalen, či dokonce zastaven postup artrózy, zlepšuje se pohyblivost kloubů a artritická bolest zmizí nebo je výrazně menší.

V následujícím přehledu naleznete biologický význam jednotlivých komponentů v komplexu HCK:

KYSELINA HYALURONOVÁ

Kyselina hyaluronová – velmi efektivní „mazadlo“ v kloubech

Kyselina hyaluronová je důležitou součástí mnoha tkání – napíná kůži, je složkou prakticky všech pojivových tkání, udržuje elasticitu chrupavky a promazává klouby. Aby klouby dobře fungovaly, jsou kloubní pouzdra vystlána tkání, která se nazývá synoviální membrána. Ta produkuje tzv. synoviální (kloubní) tekutinu, tvořenou z největší části právě kyselinou hyaluronovou, která uvnitř kloubu působí jako lubrikant, tlumí nárazy a zabraňuje bolestivému tření a opotřebovávání kloubů. Další funkcí synoviální tekutiny je výživa kloubní chrupavky.

Kyselina hyaluronová patří do skupiny tzv. polysacharidů (glykanů), což jsou nejrozšířenější biopolymery v přírodě. V chemii se často setkáváme kromě kyseliny hyaluronové s pojmy hyaluronát nebo hyaluronan, které představují aniony této kyseliny.

Kyselina hyaluronová má schopnost vázat na sebe velké množství vody – až 6 litrů na gram. Voda není stlačitelná a předává tuto vlastnost také tkáni obsahující kyselinu hyaluronovou, jakož i chrupavce. Chrupavka v klidu nasává kloubní tekutinu jako houba a při zatížení je tato tekutina vytlačována zpět do kloubu, odděluje od sebe kloubní plochy a zabraňuje poškození chrupavky. Měnící se zátěž a uvolnění kloubu zároveň zajišťuje výživu chrupavky, která není krvena. Proto pohyb je důležitým faktorem při zajištění zdravých kloubů.

Dosud běžně využívaná intraartikulární aplikace kyseliny hyaluronové s sebou nese i nezanedbatelná zdravotní rizika. Zákrok je bolestivý a jako při každém zásahu do organismu existuje nebezpečí, že s injekcí bude do sterilní kloubní dutiny zavlečena infekce. Dále tento zákrok musí provádět veterinární lékař, což je náročné na čas i peníze.

Dříve nebylo perorální (ústní) doplňování kyseliny hyaluronové účinné, a to kvůli její velké molekulární váze, která do značné míry omezovala vstřebávání v trávicím traktu a efektivní přechod do tkání.

Proto vědci vyvinuli speciální postup úpravy hyaluronové kyseliny, díky němuž se tato látka z velké části z trávicího traktu vstřebává a je tak efektivně použita tam, kde je její nedostatek v organismu. Zároveň se tím stimuluje produkce endogenní kyseliny hyaluronové, což zlepšuje viskoelastické vlastnosti synoviální tekutiny a aktivuje procesy reparace tkáně na úrovni kloubní chrupavky. Kromě toho byly prokázány protizánětlivé a analgetické účinky. Tyto vlastnosti mají za následek zlepšení funkce kloubu a subjektivní i objektivní zlepšení příznaků, které onemocnění kloubu provázejí.

Dnes již tedy může být kyselina hyaluronová podávána jako "lehká váha", vázaná v komplexu. V této formě může být přijímána zažívacím traktem spolu s denní dávkou krmiva, odváděna do krevního oběhu a dále rozdělována na depozitní místa, do všech tkání, včetně kůže, očí, kostí, srdečních chlopní, meziobratlových plotének a samozřejmě kloubů. Jednotlivá depozitní místa v organismu (v tomto případě i kloubní tekutina) jsou znovu postupně saturována (doplňována) kyselinou hyaluronovou, a to v takovém množství, které mnohonásobně převyšuje podíl v preparátech, jež do organismu aplikujeme injektováním.

CHONDROITIN

Chondroitin – garant pružnosti tkaniva

Další základní a potřebnou složkou hmoty chrupavek a “magnetem na tekutiny” je mukopolysacharid chondroitin. Bioaktivní formou chondroitinu je chondroitin sulfát díky svému silnému negativnímu náboji a efektivnímu vázání vody, která se nenechá stlačovat, zajišťuje pružnost chrupavky.

Kromě toho napomáhá regeneraci chrupavky, protože chrupavky nemají cévy a jsou vyživované jen přes synoviální (kloubní) tekutinu. Chondroitin sulfát se stará o to, že chrupavčitá tkáň bude průchodná pro potřebnou výživu chrupavčitých buněk. Pokud není k dispozici dostatek chondroitinu, vede to jednostranně k malému množství živin v chrupavce. Chrupavčité buňky vysychají, scvrkávají se a nakonec odumírají.

V souhře s vitamínem C řídí chondroitin sulfát také produkci a stabilizaci kolagenu, vláknitého proteinu, který je rovněž potřebný pro tvorbu substance chrupavky. Navíc ji chrání před opotřebením tím, že brání činnosti určitých enzymů odbourávajících chrupavku. Nedostatek chondroitinu způsobuje nedostatečné zásobení chrupavky, a výsledkem jsou pak její poškozené a degenerované buňky. Kromě toho základní hmota chrupavky ztrácí svou pružnost a tím svou schopnost tlumit nárazy. Stručně řečeno, nedostatek chondroitinu způsobuje degeneraci chrupavky a napomáhá vývinu a tvorbě artrózy.

Rovněž je prokázáno, že účinnost chondroitinu je závislá na dostatečné přítomnosti přirozené koncentrace kyseliny hyaluronové. Samostatně v podávaných přípravcích víceméně neúčinkuje, protože pouze za přítomnosti kyseliny hyaluronové dochází k aktivizaci chondrocytů, které jsou následně schopné metabolizovat chondroitin. Tento vzájemný poměr je v komplexu HCK ve vyváženém stavu.

VITAMÍN E

Vitamín E – nejen „elixír mládí“

Mimo jeho zařazení mezi význačné antioxidanty, se vitamín E v organismu spolupodílí na obnově a podpoře pohybového aparátu, a to především při růstu svalové tkáně, dále v urychlení hojení a rekonvalescenci po úrazech a operacích a rovněž ve zvyšování schopnosti organismu v odbourávání škodlivin – detoxikace. Také je nazýván jako přirozený "omlazovač" organismu. Nejde ani tak o proces omlazování, jako spíše o zpomalení rozvoje změn souvisejících se stárnutím.